Pozdrav z Dallasu

Když člověk jede z Břeclavi do Hodonína, míjí vinice, kde právě dozrávají bílé i modré hrozny. Mezi keříky vinné révy se však tu a tam objeví podivné zařízení. Američané mu říkají koňská hlava nebo kývající osel. Jsou to ropné vrty. Podloží v oblasti Podluží dává nejen zajímavá bílá vína, ale také obsahuje právě ropu, která se tu těží již od 20.let minulého století. Jak říkám s nadsázkou, je to takový náš Moravský Dallas. Vždyť tu sídlí i naše jediná ropná společnost Moravské naftové doly. Ale to není všechno. Díky struktuře půdního profilu tu zdejší voda obsahuje jód a brom, čehož se využívá právě v lázeňství. Vítejte v Lázních Hodonín, jedněch z nejmladších lázní v České republice, založených v roce 1979.

Lázně jsou součástí nemocničního areálu, ale nelekejte se. Od nemocnice je odděluje (nebo snad spojuje?) lázeňský park plny stromů, zeleně, laviček a altánů. Lázeňská budova sice nevypadá jako skvost architektury, jsou to klasické kostky ze 70. let minulého století, ale uvnitř jsou pokoje zařízeny moderně a vkusně. V přízemí pak je balneo provoz. V rámci pobytu Chvíle pohody (3 dny a 3 noci) si můžete užít dvou koupelí v jodové vodě s relaxačním olejem nebo solí z Mrtvého moře. Dále pak absolvujete dvě částečné masáže. K dispozici je také bázenek s protiproudem a výřivkou. To je jen základ, máte možnost si z široké nabídky vybrat ještě další koupele, masáže (třeba tu lávovými kameny) i jiné lázeňské procedury.

Lázně se nachází na okraji města. To může být výhoda i nevýhoda. Lázeňská kavárna moc velký výběr nemá (přiznám se, že koňak na zažívání jsem tu nesehnal), takže žádný vzruch nečekejte. Cca jednou týdně se sice koná posezení u cimbálu, ale strach, co dělat v této klidné lokalitě, může být opodstatněný. Jenže pokud vyjde počasí, nebudete vědět kam dřív. Stačí vyrazit kousek mimo lázeňský areál.

V areálu lázní funguje půjčovna kol. Můžete si tedy vyjet na malý nenáročný cyklistický výlet. Pokud se dáte stále rovně směrem do centra, přijedete na náměstí, kterému vévodí barokní kostel sv. Vavřince z konce 18.století. Za ním se nachází mariánský sloup z roku 1716. Druhou dominantou náměstí je radnice ve stylu norimberské secese postavená v roce 1904, v době, kdy se město vzmohlo díky železnici vedoucí z Vídně do Olomouce a Krakova, tzv. Severní dráze císaře Ferdinanda. Z města se tak stalo významné hospodářské centrum okolí. Ale již předtím Hodonín patřil mezi významná místa při hranici s Uhry. Na náměstí mezi kostelem, radnicí a novou „zpívající“ fontánou, jsou do chodníku zasazeny desky s významnými letopočty a popisem významných událostí, kdy se tu zastavovali významní čeští panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. nebo Václav II., jenž tu v roce 1301 přijal deputaci uherských stavů s nabídkou svatoštěpánské královské koruny. Cyklista se pokochá náměstím, které musí objet (v rámci jednosměrek), a zamíří dál k budově barokního zámečku, dnes muzea s expozicí o Tomáši Garrigueu Masaryku, jenž se roku 1850 v Hodoníně narodil.

To už se napojujeme na zelenou turistickou značku, která nás povede dál podél řeky Moravy stále po proudu do přírodní rezervace Skařiny o ploše 5,77 ha, která je především hnízdištěm vzácných ptáků. Pozorný návštěvník tu může uvidět ledňáčka či moudivláčka, dravce a z vodních ptáků čápa bílého a volavku popelavou. V lužních lesech, kde převládá jilm, dub a habr, se ve slepých ramenech usídlil bobr evropský, v křovinách hlohu, vrb a bezu žijí vzácní plazi a obojživelníci. V bylinném patře rostou vodomilné kopřivy a netykavky, plicník, dymnivka a rostliny stojatých vod jako např. stulík nebo voďanka. Z jara tu pak kvetou celá pole sněženek. Lužní les cyklistovi poskytuje nejen příjemný stít, ale také koncert desítek ptáků. Stačí zařadit nižší rychlost a užívat si.

Náhle však vyjedete na rozlehlé prostranství téměř bez stromů. Jsme na místě, kudy kráčela historie. Slovanské hradiště u Mikulčic patřilo mezi nejvýznamnější sídliště Velké Moravy (9.století). Impozantní je nejen rozloha akropole, správního centra s knížecím palácem a velkou bazilikou, ale i fakt, že zde bylo postaveno celkem 10 kamenných kostelů, což řadí mikulčickou lokalitu mezi nejvýznamnější církevní sídla Velké Moravy. Dnes jsou některé zbytky těchto kostelů ukryté v lužních lesích a přejít hradiště z jednoho konce na druhý může trvat několik desítek minut. Když si člověk uvědomí, že téměř celá tato plocha byla zastavěna domky řemeslníků, zemědělskými dvorci, vojenskými stavbami a domky obyčejných obyvatel, můžete mít alespoň rámcovou představu o jak významné sídlo se jednalo.

Ještě lepší ji budete mít, navštívíte-li audio-vizuální expozici umístněnou nad bývalým kostelem č. I. Kromě hrobů válečníků, žen a dětí, základů kostela, tu najdete modely všech mikulčických kostelů a také nálezy právě z těchto míst. Nejznámější, pro všechny lidi bez ohledu zda se o historii zajímají nebo ne, je gombík. Velkomoravský knoflík ve tvaru malé kuličky. Originál je sice zavěšen na niti přímo v expozici, ale jeho obrázek naleznete ve své peněženci. Je totiž na naší dvoukoruně.

Další exponáty, jako například nářadí či monoxyly (lodě vydlabané z jednoho kmene), jsou umístněny v budově u vchodu do expozice. Vedle ní „stanují“ milovníci historie. Návštěvníkům tu muži, ženy a děti oblečeni do velkomoravských kostýmů předvádějí tradiční řemesla, jak asi byla provozována v době největšího rozkvětu Velké Moravy. Kluci ocenění více než práci tkadleny ukázky z vojenského umění našich slovanských předků.

Po prohlídce a nutném občerstvení je již čas na návrat. Ale vezmeme to jinou cestou. Pojedeme za vínem do nynějších Mikulčic. U románského kostelíku Nanebevzetí Panny Marie z 12 .století se totiž nachází Penzion U Kostela pana Bartoníka. Tento původem ekonom, neprovozuje pouze penzion, ale také obhospodařuje 1,5 ha vinic, na nichž pěstují odrůdy Müller-Thurgau, Ryzlink rýnský a jiné. V rámci vinařské turistiky organizuje cyklovýlety po svých vinicích, kde seznamuje návštěvníky s prací na vinici, zpracováním vína i typickou vinařskou architekturou. No a nakonec nechybí ochutnávka ve sklípku. Dnes nám na výlet s panem Bartoníkem nezbývá čas, ale určitě se v Mikulčicích ještě zastavíme. Šlápněte do pedálů a podél vinic zamířte zpátky do Hodonína.

První den byl pěkně náročný. Druhý den si tedy udělejte pohodový. V neděli ve 14 hodin z přístaviště U Jezu na řece Moravě vyplouvá loď Konstancie. Je pojmenována po královně Konstancii Uherské, manželce prvního dědičného českého krále Přemysla Otakara I., která roku 1228 dala Hodonínu významná privilegia, a tak jej de facto povýšila na město. Nalodíte-li se na Konstancii, čekají vás 2 hodiny příjemmé plavby lužními lesy proti proudu řeky Moravy až k ústí Baťova kanálu. Dnes jsou oblasti regulovaných břehů vyhlášeny jako přírodní památka. Při plavbě můžete spatřit volavku popelavou a další vodní ptáky, od bobrů ohryzané stromy a při nízkém stavu vody doslova narazit na ropovod Družba, který je na své cestě ze Slovenska do ČR položen na písčitém dně řeky Moravy. A aby jste neumřeli žízní během „náročné“ cesty lužní divočinou, posádka má připraveno něco málo z místních vinic. Ochutnal jsem bílé víno od pana Plešingera z Rohatce. Jeho příjemné Chardonnay či voňavý Tramín bylo pro plavbu za příjemného odpoledního slunce jako stvořené. Vinařství Plešinger také zásobuje lázeňskou kavárnu Eva. Tam jsem ochutnal Sauvignon z roku 2008. Byl již uleželý, silně kopřivový, člověk se k němu musel propít, což se mě povedlo, popíjel jsem jej vždy po proceduře.

Milovníci zvířat si jistojistě nenchají ujít návštěvu hodonínské ZOO. Rozsahem je maličká, cca 7,5 ha. Byla založena roku 1976 v místní části Důbravky. Může se pochlubit lvem berberským či tygrem usurrijským, jenž má nový výběh a stal se symbolom ZOO. Mezi hlavní lákadla také patří místní čtveřice šimpanzů, kteří skáčí po lanech, nebo se válí v síti. Pro děti to bude určitě nezapomenutelný zážitek.

S přírodou souvisí další muzeum v Hodoníně. Muzeum geologie a naftového dobývání nedaleko vlakového nádraží najdete snadno. Ve vnější expozici kolem budovy bývalých kasáren stojí právě dvě vrtné soupravy, ony „koňské hlavy“, čerpadla a různé roury, jimiž se na povrch země dostává černé zlato. Uvntiř muzea se pak ve třech sálech dozvíte něco o historii dobývání ropy a zemního plynu ve světě i u nás. Srdce technika zaplesá v sále, kde je podrobně vylíčen proces těžby od hledání ložiska, přes pokusné vrty až po samotnou těžbu. Konečně geolog si přijde na své ve třetím sále, kde najde spoustu kamenů, ukázek hornin a popis vzniku ropy, přírodní látky vzniklé tlením pravěkých organismů. Vše doprovází výklad audio-průvodce, takže tu můžete prohlížením zajímavých exponátů, které ještě před pár lety sloužily k těžbě, strávit více než hodinu.

Projdete-li podchodem u nádraží a zatočíte vlevo. Narazíte na sídlo Moravských naftových dolů. Tato moderní stavba je svou jednoduchostí a použitými materiály (hlavním prvkem je sklo) zajímavým architektonickým počinem, který nenarušuje okolní zástavbu. Hned vedle totiž stojí Galerie výtvarného umění. V budově s tradičním zdobeným žudrem sídlí organizace, které má kořeny již v roce 1907. Tehdy byl v Hodoníně založen Spolek výtvarných umělců moravských. Soustřeďoval místní umělce jako byli například bratři Úprkové, známí svými motivy ze života slováckých vesnic na začátku minulého století, Stanislav Lolek, Bohumír Jaroněk, Alois Kalvoda a další. Jejich díla jsou součástí stále expozice galerie. Ani později se galerie nezpronevěřila svým cílům. Sbírky obsahují také díla poválečných autorů (Vladimír Vašíček, Pavel Navrátil a další) a v rámci aktuálních výstav představuje i práci současných umělců.

Pokud si myslíte, že toho je na Vás už moc, že byste si rádi odpočinuli, nemusíte ještě myslet na návrat do lázeňského komplexu. Přímo ve středu města se totiž nachází Pohádková solná jeskyně. Každou hodinu se tu můžete ponořit do relaxačních tónů odrážejících se mezi solnými krápníky. Můžete inhalovat zdravý solný vzduch a nebo si i zdřímnout. Máte na to celých 45 minut.

Solí prosicené hrdlo, pokud jste správně dýchali i ústy, je třeba svlažit. V místním informačním centru jsme dostali tip na malou vinárničku U Urbana kousek od nádraží. Zdejší víno pochází od sdružení mutěnických vinařů VINOSPOL. Ochutnal jsem od něj v jakostkách příjemně tvrdý Ryzlink rýnský, Sauvignon, v němž se snoubila ovocitost s jemnou kopřivou, a Ruladské šedé, harmonické víno s jemnou kyselinkou a příjemnými květinovými tóny.

Texaský Dallas má 1,2 milionu obyvatel, Moravský Dallas jich mé pouze 26 tisíc. Ale uznejte, během 4 dnů se tady dá zažít a objevit spoustu zajímavých věcí, uvolnit se a přitom udělat něco málo pro své zdraví. To podle mě v Texasu nemají.

Více fotografií naleznete zde.